Postavení fitka ve společnosti

Ahoj ahoj,

v poslední době jsem na blog dost kašlala, za což se omlouvám. V příštích dnech se to urcite zlepší, i díky konci 4 téma FITFAM BAKERS, který se nebezpečně blíží. Takže se odpoledne těšte na další článek.:-) 

Teď však moje mozkové buňky odmítají nějak výrazněji spolupracovat tak jsem se rozhodla napsat tak trochu sebestředný článek o tom, jak na posilování nahlíží moje ,,necvičící" okolí.

U nás na škole je posilovna skoro ve slovníku sprostých slov a každý kdo tam aspoň jednou v životě vkročil je okamžitě zařazen do skupiny ,,hloupých nasteroidovaných bodybuilderů bez mozku, neschopných najít si smysluplný koníček a žijící jen pro svoje svaly." (Ehm, ale občasné skouknutí potréninkových břišáků v zrcadle ještě nikoho nezabilo ne? :-D) Tato definice platí především pro kluky, a my holky jsme ,,pipiny, co se chodí procházet na páse, pořádně v těch uplých legínách kroutíme prdíznou, aby si nás přece ty namakanci všimli, a připadáme si hrozně

hustě." 

Ačkoliv je to smutný, takhle to mé okolí často opravdu chápe, posilování pro ně není žádný sport, ale jenom nějaká ego-zvyšující zbytečnost, a já a pár mých kamarádů, kteří moje nadšení pro fitko sdílejí, patříme mezi utlačovanou menšinu. A to, že si k obědu místo školních blivajzů vytáhnu krabičku s kuskusem a tofu, tomu moc nepomáhá. Jak jsem zaregistrovala, tyhle negativní názory většinou vychází z holčičích hlav. Naopak někteří kluci, kteří ví, že chodím cvičit, za mnou často přijdou a zajímají se, jak vypadá takový holčičí trénink, povídáme si o stravě, o nejlepších cvikách a o všem možném, to jsem pak v sedmém nebi. Díky posilce jsem si i pár dobrých kamarádů v klučičích řadách našla. 

Taky jednou ,,gym selfie" :-D 

I s nejlepšími kamarádkami (které na sport na sport zanevřeli již před lety, ale jejich geny jim dovolí cpát koblížky k svačině a stále mít postavu na přehlídkové molo) jsem se kvůli fitku snad tisíckrát porafala, a neuplyne týden abych si těch pár jedovatých poznámek na tuto adresu nevyslechla. 

Uznávám, že jsem měla období, kdy jsem se ve škole celý den třásla nedočkavostí a hned po poslední hodině utíkala cvičit a své společenské povinnosti značně

zanedbávala, ale tyhle časy sou pryč a já  už si ten čas na kafíčko s kamarádama najdu ráda.:-) a co vy? S jakými názory se setkáváte? Podporují vás vaši přátelé nebo nad činkami ohrnují nos? :-)